V parku
Teplá, měsícem ozářená noc vládla městu. Tichým parkem pospíchala dívka. Před sebou měla vidinu výčitek i strach rodičů, kterým slíbila, že se do půlnoci vrátí. Nervózně pohlédla na hodinky. Ukazovaly tři čtvrtě na dvě. Copak jsem mohla odejít, když všichni ostatní zůstávali? Marii se mi přesvědčit nepodařilo, navíc zábava ušla, tak co. Přijdu o něco později, snad se doma nezblázní. Ještěže přes park je to takovej kousek. Městskou hromadnou dopravou by to v tuhle noční hodinu trvalo o dost ...