Dobrá rada nad zlato 3
„Snad ano, můžeš,“ řekla jsem a pravou rukou jsem si sundala ramínka košilky a levou jsem si ji přidržovala, aby mi nespadla úplně. „Máš je nádherné.“ Pousmála jsem se. „Nezdají se ti velké?“ Snad chtěl něco říci, ale jeho slova zanikla v bradavkách mých prsou. Svíral a hladil mi je oběma rukama, jeho vlhké horké rty a jazyk, zažívaly nepoznané. Trochu se začal chvět a přerývaně dýchat. Lehce jsem ho odstrčila. „Pojď do pokoje, dáme si ty očka, co´s otvíral.“ ...