Někdy v červenci jsem na internetu narazil na inzerát, v němž inzerentka hledala otroka na týden dovolené. Jen tak z legrace a ze zvědavosti jsem odepsal. Vyměnili jsme si pár emailů a ty mi tak rozproudily krev, že teď tu se žaludkem až v krku nervozitou sedím ve svém autě před jejím domem a čekám na ní, abych jí odvezl na její statek na venkově, kde jsem se zavázal být jí týden plně k dispozici. Pořád ještě můžu ujet. Jsem nervózní, mám trochu strach, ale péro mi stojí a nedovolí mi to vzdát. Mé di...

Markéta, Jana a Květa ještě dlouhou dobu toho spoutaného chlápka pozorovaly. Viděly, jak ta mladá vyděšená holka útočí a utíká. Než odešly, viděly i tu ženu co si s ním tak pěkně pohrála. Vždy když se pak po té noci sešly dříve nebo později přišla řeč na tu noc, a jak se tenkrát skvěle bavily. Není tedy divu, že netrvalo dlouho a od vzpomínání nepozorovaně přešly k plánování další podobné akce. Naplánovaly, že svou oběť musí odchytit na dostatečně frekventovaném místě, aby tam nečeka...

Dnes jsem to na tom mejdanu trochu přepísknul s pitím. Vezmu to domů radši pěšky, abych se trochu provětral a vystřízlivěl než vlezu do postele. Stejně už je dávno po půlnoci a jezdí jen noční doprava. Projdu Stromovkou a na Holešovickém nádraží sednu na noční tramvaj. V takovéhle teplé letní noci to bude příjemná procházka. Už za sebou mám více než polovinu cesty, když před sebou slyším ženské hlasy. Nejsem ten typ, co poslouchá cizí rozhovory, ale jejich hlučná kritika celého mužského pokolen�...

Bylo příjemné letní ráno. Auto s pražskou značkou lámalo kilometry směrem k Antverpám. Mělo za sebou dlouhou cestu: celé Čechy, Německo, Holandsko a nakonec Belgie. Veronika se tulila na zadním sedadle a snažila se dospávat probděnou noc. Usnout se jí ale nedařilo. Byla nedočkavá. Už aby tam byli. Stále se nemohla zbavit pocitu, že se rozhodla nesprávně, když slíbila madam Sáře, že pojede na prázdninovou brigádu do Antverp do jejího studia jako otrokyně. Koneckonců dohodl to její přítel, ke kterému měla...

Byl pátek večer a já přišel unavenej z práce. Ne že bych se ten den předřel, ale přesto mi bylo na nic. Zkrátka takovej ten den, kdy ce člověku absolutně nechce nic dělat. Pustil jsem si televizi. Zrovna končil nějakej film. Poté začaly běžely reklamy. "Běžte s tím do prdele," ulevil jsem si. Naštěstí zase hned skončily. Šel jsem do ledničky a otevřel si pivo. Když sem se vrátil, v televizi šla nějaká módní přehlídka. Kamera zabrala modelku a sjížděla pomalu dolů až k nohám. Modelka na sobě měla b...

Seděl jsem u stolu a světlo svíce matně osvětlovalo knihu vězňů. Dnes jsem měl vyšetřovat jednu obzvláště zatvrzelou kacířku. Pročítal jsem se spisem a přemýšlel o postupu výslechu. Už ráno jsem se rozhodl, že tento případ si nechám až na konec dne. V kobkách pod klášterem bylo chladno a já si přitáhl plášť pevněji k tělu. Většina výslechů dnešního dne byla nudná a já se na večerní složitý oříšek docela těšil. Jen občas se tu totiž stávalo, že se někdo opovážil vzdorovat mistru ink...

Čekal jsem na nástupišti u příjezdu autobusů a pomalu se do mě zakusoval mráz. Choulil jsem se do bundy, ruce hluboko zaražené v kapsách, a snažil jsem se zahřívat tím, že jsem si představoval program příštích hodin. Konečně přijel autobus z K. a já jsem netrpělivě vyhlížel, jestli vystoupí i moje oběť. "Tak tě vítám, Kundo," oslovil jsem ji, sotva jsem ji uviděl před autobusem s velkou kabelou přes rameno. Kunda byla její přezdívka, otrocké jméno. "Dobrý den, pane," pípla nesměle. Prohlédl jsem si...

Má fantazie se odehrává v temné místnosti. Zavezla jsi mě tam Ty. Donutila jsi mě nastoupit do kufru auta a sama jsi pak jela někam do neznáma. Jeli jsme poměrně dlouho, pak auto zastavilo. Slyšel jsem bouchnout dveře a klapot Tvých podpatků, kufr auta tlumil jejich zvuky, takže jsem nemohl rozeznat, kam až jdeš. Pak se už nic neozývalo, chvíli jsem čekal, motor auta byl ještě horký a karosérie nebyla ochlazována proudícím vzduchem, takže mi po tváři začaly stékat krůpěje potu, přemýšlel jsem co děláš, ...

Konečně klid. Byl to dnes hrozný den, neměl jsem ani chvíli, kdy bych si mohl vydechnout. Ostatně za těch pět let, co jsem v našem malém městečku stal starostou jsem si chvil klidu moc nezažil. Nyní je však již v celé radnici klid. Sedl jsem si do křesla a chystal se započít obřad nacpávání dýmky, když tu se ozvalo zaklepání. Kdo to u všech všudy zase.. "Dále." Dveře se otevřely a vstoupila paní Magda, statná pětapadesátiletá žena, která se stará chod domácnosti a řídí veškeré služebnictvo. Vypada...

Čtrnáct dívek ve věku šest až osmnáct let právě dosedalo na rozklížené dřevěné židličky k talířům, na nichž každá měla čtvrt rohlíku a tři fazolky, když dole pod oknem zaskřípěly brzdy dodávky. Vychovatel Rousek se vyklonil z okna a na jeho tváři se objevil upřímný úsměv: "Radujte se děvčata, konečně dorazily zásoby! Pan Lipka dovezl těch dvěstě objednaných rákosek, takže hned po snídani můžeme vyřídit zbylé resty z minulého kdy Jirka přerazil o Barborku poslední. Ivano, Markéto, se m...