Laura a Pavlína 5.díl
Naše těla splynula v jedno, oba jsme se otřásali ve vzlycích, a vzájemně si prolévali potoky slz do vlasů. Pak jsem si uvědomil, že jsem přece chlap, že nemůžu pořád plakat na pokračování. Ale jsem já vlastně ještě Pavel? Vždyť jsem pouze nějakou myšlenkou uvězněnou v těle ženy! Opatrně jsem Laurou zatřepal. Tak kočičko moje, šeptám jí do ouška, přestaň plakat, přestaň prosím. Cítím jak se uklidňuje a přestává vzlykat. Najednou cítím jak mě opatrně kousne do ucha. Tak moje holčička má i propíchnuté ouška? Šeptá, a v jejím hlase již cítím uklidnění. Ale moje holčička nemá náušničky, a to musíme napravit, dodává stále šeptem. Pomalu ji od sebe odtahuji a hladím ji po vlasech. Prosím tě, přece tady nepropláčeme celý den, říkám a snažím se vzít situaci do svých rukou. Ne to ne, to jsem nechtěla, jen mě to nějak celé dojalo, ale jsem moc ráda že tě mám, dodává a dává mi pusu na rty. Znovu ji k sobě přitahuji a opětuji její polibek. Poprvé se jako žena doopravdy líbám se svou Laurou! Zalévá mne pocit rozkoše,a vůbec si nepřeji aby tato chvíle někdy skončila. Ale musíme se přece vrátit do reality. Tentokrát jsem to já kdo jí jemně kousne do jazýčku a potom do jejího rtu. Naše ústa se oddalují, a já se slyším jak poněkud udýchaně říkám, že musíme začít pomalu přemýšlet co bude dál. Laura kývá souhlasně hlavou a sedá si ke svému pracovnímu stolu. Pojď Pavle, sedni si vedle mne, a ukazuje na druhou volnou židli. Přisunuji si jí blíž k jejímu stolu, automaticky si rukama rovnám sukničku pod sebe, sedám si vedle ní, upravuji si volánky na sukni a kolena nechávám způsobně u sebe. Neposedné pramínky vlasů odhazuji rukama za ramena.Vidíš Pavle, tohle by chlap nikdy neudělal, ty máš prostě úplně dokonalé pohyby a reflexy ženy, říká udiveně, jen si musím zvyknout, že už nejsi muž, že jsi můj Pavel jen tam někde uvnitř, a ukazuje na mou hlavu. Přisunuje přede mne papír a tužku. Musíme si udělat poznámky, co všechno budeme muset zařídit, dodává. Začínám si uvědomovat, že musíme opravdu projít hodně věcí. Jako první mne napadá čím se vlastně budu živit? Restaurátorstvím obrazů? A umím to ještě vůbec? Beru do ruky tužku a na papír před sebou rychlými tahy kreslím portrét Laury sedící vedle mne. V tom jsem na škole vynikal, a dokonce jsem si tak chodil přivydělávat peníze portrétováním na Karlův most. Jde mi to úplně samo. I když jsou mé ruce drobnější, moje nadání v nich zůstalo. Otáčím papír a na druhou stranu rychlými tahy kreslím skicu obrazu od Karla Škréty, kterého jsem měl v dílně před měsícem. I tento pokus se velmi vydařil. Laura mě celou dobu tiše pozoruje. Najednou se mne ptá anglicky, kolik si myslím že je venku stupňů. Bez zaváhání odpovídám, že asi dvacet, ale že odpoledne bude jistě víc. Tak vida, říká Laura vesele, ze tvých vědomostí ti zůstalo v hlavě, jak je vidět, úplně všechno. Beru do ruky druhý papír a začínám psát, co budeme muset vyřešit.Papír se postupně plní jednotlivými body, počínaje občanským průkazem, a přes všechny možné doklady až k novému oblečení. Laura si moje poznámky pro sebe potichu šeptá. Tak jak to já vidím, otáčí se ke mně když dopíšu, tak se musíš rovnou znovu narodit. Já bych ale ráda začala tím, že budeme muset pro tebe vymyslet nějaké vhodné jméno. Já jsem ale pořád zvyklá na Pavla, tak bych ti hrozně ráda říkala třeba Pavlíno, Pavlo. Budeš prostě Pavlína Sajler. Při jejím proslovu pozoruji její nadšení, no ale co dál s tím zbytkem na seznamu? Ptám se, a začínám nahlas přemýšlet. Tak do dílny tento týden nějak nutně nemusím, stejně jsme si měli v plánu udělat menší dovolenou. Laura přikyvuje hlavou a chytá mne za ruce. Neboj Pavlíno, my to určitě zvládneme. Podívej, venku je krásný den, sluníčko nádherně svítí, pojď budeme to probírat na zahradě u bazénu, tam se nám bude určitě volněji přemýšlet, a ještě se u toho budeme moci opalovat, říká Laura a ještě dodává, že jde do šatny pro plavky, a já mám za úkol vzít z koupelny opalovací krém a počkat na ní na terase. Vycházím ven na zahradu. Je to poprvé co jsem venku v dámském oblečení, když nepočítám cestu autem ve vytahaném tričku a velkých kraťasech. Mírný letní větřík mi lehce nadzvedává volánky na sukni a já si ji automaticky přidržím rukou. Velká část naší terasy z bazénem je skryta před zvědavými sousedy hradbou zeleně. Ale co by vlastně viděli? Dvě krásné holky u bazénu, a řekli by si, že pán domu je asi v práci. Z myšlenek mě vytrhne příchod Laury. Nese osušky a jak vidím i dvoje plavky. Koupila si je na začátku léta a vzala si hned dvoje. Jedny žluté, a druhé s leopardím vzorem. Podává mi ty žluté a říká, že mi budou moc slušet, až se v nich ještě trochu opálím. Sundává ze sebe oblečení a bere si plavky . Prohlížím si ty, které mi dala. Jsou to vlastně takové miniaturní žluté trojúhelníčky, z kovově metalické a velmi pružné látky, spojené šňůrkami. Pomalu si stahuji sukni a pak i kalhotky. Beru spodní díl plavek a opatrně si ho oblékám. Hladce klouže po mých hladkých nohou vzhůru, až se usazuje na svém místě. Přední díl plavek je opravdu velmi malý a jen stěží stačí vše zakrýt. Zadní díl je trošku větší, a tak tkaničky které díly spojují sedí krásně nad mými boky, ale ve předu mi sestupují po bříšku dolů, kde mou mušličku zakrývá malý kousíček látky. Sundávám si tričko a rozepínám podprsenku. Zapínání horního dílu plavek na zádech zvládám opět bez problémů. Teď se mi ale zdá, že malé kousky látky nemůžou nikdy přikrýt má prsa! V horních rozích malých trojúhelníčků jsou šňůrky, které si musím zavázat za krkem. Počkej, já ti to zavážu, říká Laura, bere mi z rukou připravené šňůrky a zavazuje mi je za krkem na mašličku. Rovnám si ty malé kousky látky na prsou a zjišťuji, že opravdu jen stěží zakryjí moje vzdouvající se bradavky. Zároveň se ale přistihuji, že se narovnávám, a vypínám svoje prsa vpřed, a jsem tak nějak na ně pyšný. Součastně špulím svůj zadeček dozadu. Musím sám uznat, že si připadám velmi sexy. Sluníčko krásně hřeje, a tak jsme s Laurou vklouzli do vody. Zažívám velmi zvláštní pocit volnosti, jak mi voda nadzvedává má velká prsa, když se do ní pomalu ponořuji. Malé kousíčky látky, které prakticky nic nezakrývají, ve mně vyvolávají pocit nahoty a volnosti. Chvíli plavu v bazénu sem, tam, a náležitě si to užívám. Mokré konce vlasů se mi lepí na záda, Potápím se pod hladinu, a vychutnávám si jejich bohatost, a to jak kolem mne volně splývají. Úplně ztrácím pojem o čase, i moje problémy zůstávají někde daleko za plotem naší zahrady, a já se najednou přistihnu, že dovádím ve vodě jako malý kluk. Laura už dávno leží na lehátku, a tak nechávám vodu vodou, a jdu si lehnout vedle ní. Vidím, že si sundala horní díl plavek, tak následuji jejího příkladu, a lehám si na lehátko. Sluníčko opravdu krásně hřeje, a tak přivírám oči a vystavuji své tělo jeho paprskům. Občasný závan vánku příjemně chladí moje mokré tělo a já se musím moc ovládat, abych si nezačal hrát se svými bradavkami, které jako reakce na chladivý vánek se tyčí nad mými prsy. Z vody jsem příjemně unavený, ale začínám opět přemýšlet v takovém stavu polospánku nad svými problémy. A najednou se mi nějak začíná rozjasňovat, najednou se mi zdá, že mám řešení problému na dosah! No jasně, vykřiknu hlasitě a posadím se, docent Leoš Drápek! Laura sebou trhne. Co jsi říkal ? No přece docent Drábek, vysvětluji, ten co jsem mu restauroval loni obraz! Dělá teď přeci prvního náměstka ministra zdravotnictví Šulínka! Laura se diví, proč by zrovna on měl řešit náš problém. Začínám jí vysvětlovat, že o docentu Drábkovi psali na jaře v bulváru, že hodně navštěvuje bar Hu Hu, kde se scházejí kluci co chodí spolu, a kluci co se převlékají jako ženy, nebo kluci co uvažují o změně pohlaví. Taky jí připomínám, že jsem si u něj oraz osobně vyzvedl, takže vím kde bydlí! A hlavně to, že mi řekl, že jsem mu moc sympatický, a že by mně ještě rád někdy uviděl. No a jak myslíš, že by nám mohl pomoct? Nechápe Laura. No přece jsme v novinách spolu četli,vysvětluji Lauře, že veřejně podporuje operativní změny pohlaví! A když někdo někomu změní pohlaví, tak mu musí změnit i totožnost! Prostě je to jediný člověk kterého znám, a u kterého musím začít! Rozhoduji se, že k docentu Drábkovi zajedeme hned zítra ráno, abychom ho zastihli doma. S tímto nápadem, jak začít řešit mou situaci se mi strašně ulevilo. Den už se přehoupl přes svoji polovinu a Laura mi oznamuje, že taky musíme něco jíst, a že nám jde něco přichystat k jídlu. Já si tentokrát již sám oblékám horní díl plavek, a jdu se ještě projít po zahradě. Zastavím se u hromady špalků dřeva do krbu a přemýšlím, jestli budu ještě vůbec schopen štípat dřevo? Cvičně beru sekeru do ruky, postavím kus dřeva na štípací špalek, rozpřáhnu se,a seknu. Zjišťuji, že z mými velkými prsy, se budu muset asi vzdát podobných činností. V hlavě se mi ale rodí jeden nápad za druhým. Mám výbornou náladu a pocit, že vše jde vyřešit. Tento problém je přeci nejmenší, existují totiž štípačky na dřevo! Tiše se pro sebe usmívám. Procházím se po zahradě, jen tak v plavkách , a nechávám v letním vánku proschnout vlasy, které si načechrávám rukama. Vidím, že když usychají, tak se opět točí do vlnek a nabývají na bohatosti. Mám opět pocit volnosti a tak se rozběhnu po trávníku. Po pár metrech ale zvolňuji, při běhu mi totiž má prsa neposedně skákají nahoru a dolů tyto prudké pohyby mi nedělají zrovna moc dobře. Vracím se do domu za Laurou a společně obědváme. Během jídla se obloha venku zatáhla mraky, zvedl se vítr a vše nasvědčovalo tomu, že se schyluje k typicky letní bouřce. Tak, když teď bude venku pršet, konstatuje Laura, budeme se věnovat mojí Pavlínce. Udiveně se na ni dívám, a ptám se jak to myslí. Odpovídá mi, že musím chodit upravený, a že každá žena se zdobí a maluje, a že je teď čas, aby mne do těchto tajů zasvětila. Přináší k jídelnímu stolu své dva velké kosmetické kufříky. Tak, teď ti udělám kompletní manikúru a kosmetiku, oznamuje mi Laura a vyndává z kufříků své poklady. Sedá si naproti mně na židli, a říká ať ji dám nohu do klína. Mezi prsty mi zasouvá takovou pryžovou zubatou podložku, která mi oddaluje prsty od sebe. Pilníčkem mi upravuje nehty. Myslím, že se k tobě bude nejvíc hodit tento sytě červený perleťový lak. Nanáší mi postupně vrstvy laku na nehty všech prstů na obou nohou. Plně se jí oddávám a začínám vnímat ten nádherný pocit, který se mne zmocňuje, když si uvědomuji, že se mě někdo dotýká a stará se o moje tělo. Cítím lak na svých nehtech, který na nich vytváří jemnou a chladivou vrstvičku, kterou následuje ještě krycí lak. Tak,nehtíky na nožičkách máme, tak se pustíme do rukou. Laura mi bere obě ruce a pokládá je před sebe na stůl. Postupně mi zastřihává mé dlouhé nehty do krásných obloučků a upravuje je pilníčkem. Dává mi mezi prsty vymezovací podložky a také všechny nehty lakuje stejným lakem. Pocit laku na nehtech rukou je ještě silnější. Musím přiznat, že mě pohled na rudé konce rukou dokonale vzrušuje. Tak nehtíky máme za sebou, a můžeme se postit do kosmetiky. S těmito slovy bere Laura do ruky kartáč, stoupá si za mně, a začíná mi sčesávat vlasy směrem dozadu, a zároveň je jednou rukou soustřeďuje do ohonu na temeni mojí hlavy. Cítím, jak mi tah vlasů napíná kůži na čele a na obličeji. Laura je pevně stahuje gumičkou a začíná mi po obličeji roztírat krycí krém. Mám zavřené oči, tak pouze cítím doteky jejích jemných teplých rukou. Tužkou mi zvýrazňuje obočí a oční linky. Pak cítím jemné doteky štětečku na svých víčkách. Když je pomalu otevírám, vrstva nanesených očních stínů ze začátku brání jejich úplnému volnému pohybu. Laura mi nanáší na řasy prodlužovaní řasenku. Teprve až když mi pokryje řasy černou vrstvou, tak si uvědomím jak je mám přirozeně dlouhé. Přichází na řadu rty. Nanáší mi na ně vrstvu rtěnky a lesku. Konturovaní tužkou obtahuje jejich obrys. Rty se mi krásně lepí k sobě, a lesk má ovocnou příchuť. Pak vytahuje z kufříku náušnice ve tvaru velkých zlatých kruhů a postupně mi je připíná do uší. Kruhy jsou velké a těžké, táhnou mi ušní lalůček trochu dolů. Když pohnu hlavou tak se krásně rozhoupou a šimrají mě na krku a dotýkají se mých holých ramen. Uvědomuji si, že mám na sobě stále ještě plavky. Tak hotovo, Pavlínko, pojď se na sebe podívat do zrcadla…… Pokračování příště