Laura a Pavlína 4.díl
Začínám si uvědomovat, že se probouzím. Jsem ve stavu mezi spánkem a probuzením. Mozek mi nepracuje ještě tak nějak jak by měl a začíná mi do mého podvědomí promítat události včerejšího dne a noci. Nejsem schopen posoudit, jestli uplynulé události byly snem a nebo skutečností. Jestli to byl sen, tak si přeji aby nikdy neskončil. Jestli ne, měl bych asi již vstát a pustit se do příprav na odchod do práce. Znovu si uvědomuji, jak se mi nechce se úplně probudit a vzdát se tak role ženy, která mi byla přisouzena. Ach jooo, tak tedy vzhůru do reality všedního dne!! Otevírám oči a …nemohu pořádně zaostřit pohled, něco mi brání ve výhledu a šimrá mě to na obličeji. Uvědomuji si, že to jsou vlasy! Na svém těle cítím příjemný dotyk saténového županu! Lauřina županu! Tak to tedy nebyl sen! Mé ruce začínají pomalu prozkoumávat moje nové tělo. Dotýkají se mé hrudi a ujišťují můj mozek, že to opravdu nebyl sen! Dotýkají se totiž mých krásně pevných ženských prsou! Opatrně posunuji ruce směrem přes pevné ploché bříško směrem dolů. I tam se ujišťuji, že jsem opravdu ženou. Mé prsty narazí na vrcholu mojí mušličky na zvlášť citlivé místo a automaticky ho začínají jemně mnout. Ve zvláštních vlnách se mi začíná po těle rozlévat nepopsatelná slast. Mé ruce zesilují intenzitu pohybu a mé tělo začíná pohybovat pánvemi a zadečkem ze strany na stranu, a nahoru a dolů. Úplně ztrácím pojem o čase, poznávám pro mne dosud neznámou slast a cítím jak mi moje mušlička najednou zvlhla! Hluboce oddychuji a uvědomuji si, že jsem se právě sám uspokojil a že jsem to dělal stejně, jako moje Laura když jsem jednou v noci předstíral že spím, a přitom jsem jí tajně pozoroval. Pomalu se uklidňuji. Mozek mi začíná opět normálně pracovat. Jak tak nad tím přemýšlím, uvědomuji si, že moje podvědomí a instinkty ovládá skutečná žena. V mém mozku jsem byl ale stále ukrytý já, mám svoje vzpomínky, pamatuji si jména svých klientů i všechny události co jsem doposud prožil jako muž. Co mne ale překvapilo, byl ten nádherný pocit z právě prožitého orgasmu, a potom ta vlhká mušlička! To by ale znamenalo že jsem skutečně anatomicky ženou se vším všudy! Začínám úplně vnímat. Slyším jak se Laura pohybuje v kuchyni. Asi tak jako obvykle připravuje snídani. Pomalu se zvedám z postele. Vidím, že za oknem již začal krásný letní den. Zahaluji se těsněji do županu a jdu do kuchyně za Laurou. Dveře jsou pootevřené a tak se rozhoduji, že ji budu chvíli nenápadně pozorovat, a taky proto, abych získal ještě trochu času před naším ranním setkáním. Laura je ke mně otočena zády a plně se věnuje přípravám snídaně. Z toho jak je oblečená a učesaná usuzuji, že je již vzhůru delší dobu. Svoje blonďaté vlasy si vyčesala a stáhla do ohonu, který jí padá na jedné straně přes rameno. Má na sobě krátkou minisukni a pružný top. Musím říct, že chodí i doma vždy perfektně upravená a nalíčená. Styl jejího oblékání a malování byl vždy mírně vyzývavý a mě se na ní velmi líbil. Když jsem ji tak pozoroval, jakoby se mi sevřela hruď a já si uvědomil, jak moc jí miluji. Uvědomuji si, že ji miluji stále stejně jako předtím, ale moje nové ženské podvědomí dává mým citům daleko hlubší význam. Vcházím do kuchyně, potichu k ní nezpozorován přistupuji, dávám jí pusu na rameno a přeji jí dobré ráno. Otáčí se a dává mi pusu na tvář. Pojď si sednout Pavle, říká s úsměvem, snídaně je již připravená. Musíš přece něco sníst, když jsme včera nevečeřeli, a taky musíme spolu probrat spoustu věcí. Během jídla mě Laura neustále pozoruje. Víš, je zajímavé, že ty sedíš, pohybuješ se a chováš se jako žena. Prostě mám pocit, jako bych tu byla se skutečnou ženou! Ale to jsem nechtěla teď říkat, a dodává, že se musíme se vzniklou situací nějak vypořádat, když to teď vypadá tak, že moje proměna je trvalá. Ano, odpovídám, a nebude to vůbec jednoduché! Až teď mi totiž začíná docházet jaký dopad na celou věc moje proměna má! Jak můžu chodit ven když mám v občance napsáno že jsem muž? Jak můžu řídit auto? Vždyť každý policista který mne zastaví a bude chtít řidičák okamžitě pozná, že to nejsem já, Pavel Sajler!!!! A co na finančním úřadě? A zdravotní pojišťovna? Chrlím to ze sebe jedno za druhým a cítím jak mi po tvářích začínají stékat slzy. Ale jdi, uklidňuje mě Laura, něco určitě vymyslíme, na něco určitě přijdeme! Teď by jsi se ale měl jít umýt do koupelny a já ti zatím připravím něco na sebe. Jako chlap jsi byl silnější a vyšší, teď by ti tvoje oblečení určitě moc nesedělo. V koupelně ze sebe sundávám župan, přistupuji k zrcadlu, a beru do ruky Lauřin kartáč na vlasy. Pomalu si pročesávám svoje vlasy, pak je stáčím na vrcholu hlavy do uzlíku a ručníkem si omotávám hlavu jako turbanem. Ano, přesně to samé jsem viděl u své ženy! Teď už se pomalu o sebe přestávám bát, zjišťuji totiž, že se musím naučit poslouchat ženské instinkty ukryté někde uvnitř mého podvědomí. Vždy totiž přesně vědí co mám teď jako žena udělat. Při bližším pohledu do zrcadla vidím, že mám v ušních lalůčcích propíchnuté dírky na náušnice! To znamená, že ta žena už existovala a já jsem v jejím mozku jen vetřelec! Pomalu vstupuji do sprchy, a volně se otáčím pod padajícím přívalem vody. Krásný pocit. Voda stéká v pramíncích po mém těle, opisuje obrysy prsou která si jemně podebírám rukama, stéká po bříšku a bez překážky mizí mezi má stehna. Zažívám neskutečný pocit uvolnění, a začínám si uvědomovat jak rád jsem schovaný v tom těle té nádherné ženy, jak rád prožívám všechny její pocity které jsou pro ni jistě zcela běžné a samozřejmé, pro mne ale úplně nové a nepoznané. Do reality mne vrací hlas Laury, která mi říká, že na pračce mám připravené věci na oblečení. Říká že musí něco zařídit, a že bude u sebe v pracovně. Až budu hotov mám tam za ní přijít. Vypínám sprchu, a masíruji si tělo velkou osuškou. Zvědavě se dívám na malou hromádku na pračce. Úplně nahoře poznávám Lauřiny oblíbené bílé kalhotky. Takové bílé poloprůsvitné nic spojené tkaničkami. Kdysi jsem si je jen tak tajně vyzkoušel, když jsem je objevil v koši na prádlo, a vůbec mi neseděly. Šňůrky se mi rolovaly po bocích dolů a pochopitelně se ni nedařilo tenkrát schovat moje mužství za malý trojúhelníček poloprůsvitné bílé látky. Teď je to ovšem úplně jiné. Kalhotky se dokonale přizpůsobují mé postavě a neposlušné šňůrky jsou vytaženy nad boky, kde si v mém úzkém pase našly přesně svoje místo. Sukni mi Laura vybrala taky bílou. Byla to její krátká minisukně kolového střihu se dvěmi řadami volánků. Po jejím oblečení se neudržím a zatočím boky. Ze shora je to krásný pohled, na to jak se suknička krásně roztočí a odkryje to, co pod sebou ukrývá. Beru do rukou bílou podprsenku s vyztuženými krajkovými košíčky, natahuji si ji na ruce, mírně se předkláním a bez problémů ji v zadu zapínám. Při narovnání pocítím nový pocit, tlak ramínek který působí na má ramena, tlak kostnic kterými je vyztužena, a zároveň jistý pocit bezpečí, prostě si už nepřipadám nahý! Podprsenka má velmi vykrojené košíčky a mírně nadzvedává má prsa. S údivem hledím na nádherně vyrýsovaný prsní žlábek a na má vzdouvající se prsa. Košíčky podprsenky jen stěží zakrývají mé prsní dvorce. Poslední součást oblečení kterou mi Laura připravila je tyrkysové tričko, velmi krátké a volné. Když se tak prohlížím v zrcadle, vidím ženu v tričku s hlubokým výstřihem, které volně splývá přes prsa, ale ponechává úplně odhalené bříško. Ještě beru do rukou kartáč a upravuji si vlasy. Hlavou mi kmitne myšlenka, že mi Laura zapomněla dát náušnice. Usměji se na sebe do zrcadla, to promluvila žena která je ve mně, Laura si totiž asi nevšimla, že je mám propíchnuté uši. Otevírám dveře a jdu za Laurou. Po cestě do její pracovny, si uvědomuji jak jsem oblečený neoblečený, jak mi prsa nádherně pruží na ramínkách, jak se krásně pohybují, mírný vánek na obnaženém bříšku. Volánky minisukně neposedně poletují ze strany na stranu, šňůrka kalhotek se mi trošku zařezává mezi můj zadeček, a já si tam dole připadám úplně nahý. Jsou to ale krásné pocity, pocity plné vzrušení a já se jim nebráním, v hlavě mi kmitne myšlenka, že by mi moc slušely nějaké Lauřiny páskové sandálky na vyšším podpatku. Laura sedí u psacího stolu a je zabraná do práce na počítači. Ahoj miláčku, tak tady mě máš, šeptám tiše. Laura vstává a s pohledem plným úžasu si mne prohlíží. Tady je moje krásná holčička, říká šeptem a přistupuje až ke mně. Vidím na ní, že chce ještě něco říct, ale najednou se jí zalévají oči slzami a vrhá se mi okolo krku. Hladím jí po vlasech. Neplakej moje kočičko neplakej… Chtěl bych dodat ještě něco co by jí uklidnilo, ale nějaká hořká vlna mi sevřela hruď, má slova mi uvízla v krku, dávám jí hlavu na rameno, silně ji k sobě přitisknu a cítím jak se mi z očí stékají slzy do jejích vlasů…….. Pokračování příště