Pavluša II
"Co děláš?" "Měřím, nevidíš? Nestůj tam a pojď mi pomoct!" Pavlík chvíli koukal na mámu, jak u čelní stěny ložnice zápolí s ocelovým pásmem. Pak se odlepil od prahu. "Co měříš?" "Chci nám objednat novou postel. Na, chytni konec a drž ho tady u skříňky." "Na co novou postel? Vždyť tyhle jsou ještě dobrý." "Nejsou. Drž to pořádně, teď jsi s tím pohnul! Mají špatné matrace. Bolí mě z nich záda." Zapsala rozměry na roh letáku z prodejny. "Hele!" ukázala Pavlíkovi obrázek. "Co tomu říkáš?" "Super. Jé, mami, já chci taky novou postel! A co uděláme s těma starejma?" No, to byl trochu problém, ale byla si jistá, že ho vyřeší. Vymyslela kompletní přestavbu ložnice. Potřebovala se něčím zaměstnat, aby se zbavila hořkosti, která ji zaplavila po včerejším objevu. Za Pavlíkovy asistence lezla celý večer po zemi s metrem, v duchu přestavovala nábytek a měnila dekorace. Dokonce nasmolila pár nárčtků. Syn jí nahlížel přes rameno, pak si vzal papír a šel plánovat inovaci dětského pokoje. Dlouho ho nemohla dostat na kutě. Když konečně usnul, zmoženě se svalila do křesla v obývacím pokoji a pustila televizi. Po pěti minutách upadla do dřímoty. V polospánku znovu ožil pocit křivdy. Probrala se. Takhle to nejde. Musí si udělat jasno. Jak je to vlastně s Pavlem a tou Julií? Kam až zašel jejich vztah? Vypnula televizi, zhasla v obývacím pokoji a přemístila se do pracovny. Pavlusa. Nezdržovala se a otevřela Korespondenci. Zvědavost jí nedala, ze všeho nejdříve otevřela položku, která jako první následovala po zprávě obsahující Juliino líčení hrátek s vibrátorem. Nemýlila se. Byla to kopie Pavlovy odpovědi. Ahoj Julie, musím si postěžovat, že jsem byl pořádně zklamaný. Představení nestálo za nic, dlouho jsem neviděl hůř nastudovaný kus. Ale z toho moje rozladění nepramení. Byla to premiéra, tak trochu snobárna a moje žena si vzala na sebe to nejlepší, co našla. Srovnával jsem ji s ostatními a zjistil jsem, že je pořád pěkná. Měla sexy šaty a nový parfém. Sledoval jsem, jak na ni reagují ostatní muži, a byl jsem docela pyšný, že tenhle kus patří mně. Neprozřetelně jsem se natěšil, že něco bude. Byla to chyba, jako obvykle nebylo nic. Doma jsem navrhl, že si ještě otevřeme lahvinku. Řekla, že ji bolí nohy z lodiček a že je utahaná. Odešla spát. Jana si na ten večer pamatovala. Činohra byla vážně pitomá, ale že by Pavel po návratu vyvinul nějakou mimořádnou snahu, na to si nevzpomínala. Nebo už je vážně tak nedovtipná? Tvůj mail mi spravil náladu. Četl jsem ho a jak jsem byl marně nažhavený na manželku, stačilo tomu mému málo. Tak jsem mu pomohl ven. Zmenšil jsem okno s tvým dopisem a na pozadí si otevřel číču mé nejmilejší holky. Pěkně si ji tam roztahuje a jeden prstík má koketně uvnitř. Představoval jsem si, že je tvoje. Posílám ti ji v příloze, abys věděla, o čem mluvím. Ještě přikládám něco, co se ti určitě bude líbit. Vsadím se, že ani tvůj vibrátor - o manželovi nemluvím - nepřekoná toho macka. Ten můj sice takových rozměrů nedosahuje, ale když se postaví do pozoru, taky je ho pěkný kousek. Znovu jsem se začetl do tvého mailu a pěkně jsem ho zmáčknul. Snažil jsem se, až jsem měl před očima mžitky a když jsem začal ejakulovat, málem jsem zařval. Na úklid mi skoro nestačil balíček kapesníků. Musím si ale dávat pozor, kam je vyhazuji. Posledně jsem je odhodil do koše na odpadky, ta moje si toho všimla a divila se, kdo má u nás takovou rýmu… Musel jsem chvilku huhňat a párkrát si kýchnout. Ještě že tě mám, Julinko, a že se umíš tak odvázat. Slíbila jsi, že se ozveš, tak dej vědět, kolik jich bylo? Denny. P.S.: Příští týden odjíždím do Frankfurtu, takže se odmlčím. Janě hučelo v hlavě. V životě by neřekla, že Pavel může něco takového napsat a ještě k tomu nějaké cizí ženě. Ty výrazy! Cítila se pohoršená a vzrušená zároveň. A zvědavá na přílohu. Otevřela oba obrázky. Ten první, u kterého Pavel onanoval, i ten druhý, který měl potěšit Julii. Jen si povzdechla a zavrtěla hlavou. Julie na to odpověděla: Milý Denny, myslím, že tvůj problém je v tom, že si se svojí manželkou nedokážeš promluvit. Já jsem jiný případ, mám doma papriku, který si pro samé sádlo na pinďoura ani nevidí a každá soulož pro něj představuje nejen technický problém, ale i neúměrnou fyzickou zátěž, takže tento způsob pohybu jaksi vyřadil ze života. Tvrdí, že jsme na to staří a že v našem věku už se to nedělá! Dovedeš to pochopit? Máš obrovské štěstí, že tvoje partnerka je tak pěkná, jak píšeš. Je to ještě mladá ženská, nevěřím, že ztratila všechny choutky. Musíš to na ni zkusit nějak jinak. Víš co, budu o tom přemýšlet a až se vrátíš ze služebky, dáme hlavy dohromady. Platí? Jo, ještě jsem nahatá. Byla jsem čtyřikrát, ale mému klukovi došly baterky a já nemám náhradní. Ale to nevadí. Sedím teď na krajíčku židle a mám ho v sobě. Strčila jsem si ho tam, když jsem si prohlížela Číču a Macka. Občas sevřu svaly, abych si ho připomněla. Jsem dnes nějak při chuti. Až dopíšu, asi to znovu rozjedu. Už ale naposledy, začíná mě docela brnět. Zkus to taky ještě jednou, ať v tom nejsem sama! Julie. Ó bože! Jana se znechuceně zašklebila a s rozporuplnými pocity prošla ještě několik mailů. Zdálo se, že ti dva se nikdy neviděli, alespoň nenašla žádnou zmínku o nějaké schůzce. Jenom si psali, líčili si trable ve svých maželských vztazích a vzájemně se podporovali v masturbaci. Panebože, k čemu to Pavla dohnala? Ozývala se žárlivost. Nejen, že nějaká cizí žena si s ním zprostředkovaně užívá víc sexu než ona, ale dokonce se stala i jeho důvěrnicí! Co na tom, že se nikdy neviděli, když zaměstnává jeho myšlenky a touhy… Některé dopisy byly tak sugestivní, že proti své vůli pociťovala stále silnější vzrušení. Měla by toho nechat. Vypnula počítač a odešla do koupelny. Vlezla si pod sprchu, stála se zavřenýma očima a uklidňovala se. Teplá voda bušila do vlasů a řinula se po ramenou. Pořád mě má rád, utěšovala se, stále se mu líbím. Snad ještě není pozdě všechno napravit! Vetřela šampón do vlasů a vytvořila si pěnovou čepici. Pak začala roztírat mýdlo po těle. Dlaně klouzaly po pleti a přiživily vzrušení, které ještě nepominulo. Prodlužovala mydlení a vychutnávala příjemné pocity. Neměla by to dělat! Vzala do ruky sprchu, smyla šampón z vlasů a snažila se opláchnout mýdlo. Svazek praménků masíroval pokožku… Vlastně, proč ne? Podvolila se nutkání. Položila se na dno vyhřáté vany, v pravé ruce sprchu, smáčela roztoužené tělo. Začala od hlavy, jazykem chytala kapičky, přesunula se k hrdlu a na hruď. Pokropila růžové hroty prsů a slastně vzdychla. Pomalu pokračovala k pupíku a na břicho. Zvedla se na lokti, aby lépe dosáhla na stehna a dál až k prstům u nohou. Horká voda dělala svoje. Vrátila se na břicho. Praménky protlačené okrouhlým sítem připlácly temné chloupky ohanbí ke kůži. Pootevřela nohy a zamířila sprchou mezi ně. Ach! Natáhla se k pákové baterii, přimíchala studenou vodu a tím zesílila tlak. Nechala proud dopadat do klína. Oddálila kolena, kam až to stěny vany dovolovaly. Dívala se do stropu, ale neviděla ho. Tenké, ostré praménky sladce bodaly. Po chvíli přestalo být dráždění dostatečné. Chtěla víc. Jak je možné, že její muž navádí cizí ženu, aby si opatřila vibrátor, a před vlastní manželkou se tváří, že něco takového vůbec neexistuje? Začala se ohlížet po vhodném předmětu. Pak ji ale napadlo něco jiného. Povolila matku, odšroubovala sprchu a odložila ji na vanu. Z úzkého prstence na konci hadice se řítil prudký kompaktní pramen. Zaváhala jenom na chvilku. Nasměrovala proud proti sobě. Udeřil pod stydkou kost, opřel se do světlého pahorku. Vyjekla. Pohnula rukou. Voda teď bušila na vstup do těla drala se dovnitř. Objevila to místo. Ach bože! Panebože! Ježíši! Pavle! Netrvalo dlouho a byla v ráji. Vzpamatovávala se, voda z hadice vytékala na dno vany a mizela v odpadu. Byla chladná. Jana vstala a zabalila se do osušky. Stále ještě neměla jasný plán. Jenom věděla, že musí něco udělat. ~ "Můžu už zapálit ty svíčky?" "Ne! Řekla jsem, až tu bude táta!" Pavlík si hrál s krabičkou zápalek nad prostřeným stolem. "Mami…!" Škrtl a blížil se s ohýnkem k fialovému knotu. Vyšla z ložnice právě včas. Sfoukla plamen a sebrala mu sirky. "Slibuju, že až přijede táta, zapálíš je ty. Ano?" "No dobře…" Na přípravě tabule si dala moc záležet. Odstranila z ubrusu smítko, zhodnotila konečný vzhled. Maso a přílohu udržovala teplé v troubě, omáčku na sporáku včas ohřeje. Mísa se salátem stála na stole. Bílé víno se chladilo v lednici. Teď byla ta pravá chvíle, aby se ozvalo zarachocení klíče v zámku. "Už mám hlad," hlásil se Pavlík. "Chci jíst." "Ještě chvilku počkáme. Je teprve sedm. Tatínek tu bude každou chvíli. Pojď, pustíme si zatím televizi. Bude večerníček." Podíval se na ni udiveně a ohrnul ret: "Večerníček? Ten je pro mimina." "Dobře, tak zprávy. Když nepřijde do půl osmé, dám ti večeři." Otráveně povzdechl. Chopil se ovladače a navolil svůj oblíbený kanál kabelové televize. Seděla v křesle a nepřítomně sledovala přihlouplý seriál pro teenagery. Jen se pozastavila nad tím, že její devítileté dítě hltá něco, čemu absolutně nemůže rozumět. Nebo že by? ~ Sklidila talíř s konferenčního stolku. Pavlík měl obrovský hlad a nakonec ani nedojedl. Nepřinutila se těch pár soust vložit do úst. Otevřela odpadkový koš a smetla zbytky. Pak probudila syna, spícího v křesle. Vedla ho omámeného na lůžko. "Přijel táta?" "Ještě ne. Asi ho něco zdrželo." Už opět skoro spal, když ho svlékala. "Vzbudíš mě, až přijede… jestli mi něco přivezl…" "To víš, že ano." Tiše zavřela dveře do dětského pokoje. Již poněkolikáté za večer se zastavila u telefonu. Vztáhla ruku a zase ji spustila. Nebude volat. To by měl udělat on. Bez cíle bloudila bytem. Co když to není obyčejné zdržení? Co když on a Julie…? Zastavila se na prahu ložnice. Skvěla se novotou. V půl dvanácté začala uklízet talíře, příbory a sklenice. Pečlivě složila ubrus a vrátila ho do prádelníku. Svíčky narovnala do krabice. Otevřela si lahev bílého a schoulila se v křesle. Probudil ji šramot a kroky. S nadějí vyskočila. Zamotala se jí hlava. V sedmičce zbylo jen pár centimetů. Zachytila se dveří. "Pavle?" "Přijel táta, mami?" "Pavlíku? Co tady děláš?" "Chce se mi čurat." "Tak utíkej a pak zpátky do postele. Táta tu ještě není." Dohlédla na syna a šla si lehnout. Nové lůžko plulo jako bárka na rozbouřených vlnách. No nazdar, to jsem tomu dala… Přibližně ve tři ji probudilo jeho hartusení. "Sakra, co se to tu děje, málem jsem netrefil do postele?" Snažila se prohlédnout skrze rudá kola. "Kde jsi byl?" vydala ze sebe ochraptěle. "Zdrželi jsme se na hranicích kvůli slintavce." "V rádiu hlásili, že odvolali opatření…" Neodpověděl. Lehl si, něco brblal o divné posteli. "Proboha, z tebe to táhne!" zděsil se. "Vypila jsem to, co jsme měli vypít spo…" Usnula náhle, uprostřed slova. Ráno ji bolela hlava. Vyštrachala se z postele. Pavel stál u sporáku a lovil lžičkou v rendlíku. "To je dobrý… Co to bylo?" "Večeře na uvítanou. Teď to můžu vyhodit," odpověděla rozmrzele. "Proč? To by byla škoda. Dej to lednice, večer to sníme, ne?" Trhla rameny. "Mohl`s aspoň zavolat!" Zavřela se v koupelně. "Jano!" Narazil na zamčené dveře. "Nemohl jsem tušit, že… Prostě mě nenapadlo, že si budeš dělat starosti. Jano!" Nenapadlo, ušklíbla se v duchu. Pustila naplno vodu do vany, aby přehlušila jeho hlas. Brzy ho omrzelo vysvětlovat něco zavřeným dveřím. "Proč ses se mnou neporadila?" zeptal se v autě po cestě do práce. Dívala se unyle před sebe. "O čem mluvíš?" "O ložnici." "Kdybych čekala na tvoje schválení, spali bychom na těch starých křápech do smrti." Nechápavě zavrtěl hlavou. "Co ti na nich tak vadilo?" Teď na něj kose pohlédla. "Co? Strašně vrzaly, když jsme se milovali." "Nebylo to zas tak často…," poznamenal suše. Práce jí nešla od ruky, lejstra se kupila na stole. Všechno se zvrtlo. Takhle to nemělo být. Chtěla ho láskyplně přivítat, předložit dobré jídlo, udělat si hezký večer. A až by Pavlík odešel spát, tak pak možná… Měla v úmyslu zahrnout ho péčí a láskou, aby na nějakou Julii neměl ani pomyšlení. Jenže někde se to zadrhlo. Pravda, hodně se opozdil, ale proč mu nemohla uvěřit, že se opravdu zdržel na hranicích? Měla ho politovat, ne se na něj zlobit! Bojovala s pokušením zavolat kolegovi, s kterým byl na služební cestě, a přeptat se, jak to bylo s tou slintavkou. Naštěstí nepřišla o všechnu hrdost. Ne, tak hluboko se nesníží. Než odešla z práce, spustila internetový prohlížeč a na známém serveru si založila e-mailovou schránku na jméno Pavlusa. Pak poslala mail: Prosím odpusť mi a vrať se ke mně. Pořád Tě miluji. Pavluša. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.