Bylo mi tenkrát lehce přes 14 když jsme se s rodinou přestěhovali na venkov kde táta koupil dům. Asi po měsíci se táta domluvil v místní hospodě se sousedem na tom ž jejich Asta má malá štěňata a že mi žádného psa nemáme, že pes patří k domu, bude nás hlídat a kde ví kde si cosi a druhý den jsme už měli štěně žádná velká rasa prostě pouliční směs. Už když ho táta přinesl padli jsme si do oka a bylo jasné s kým bude největší kamarád. Byli jsme, jsme a vždy budeme městský lidi proto i přes...